Výlet na Křetínku 4. – 5. 7. 2015
Irena, napsáno 9. 7. 2015
Věděli jsme, že pojedeme dlouho. Strejda Google nám spočítal, že hodinu a dvacet minut a odhadl to přesně. Ale jedna věc je vědět a druhá to v tom autě skutečně odsedět. Od teď si mnohem víc vážím Jirkovy ochoty přijet skoro každý měsíc z Boskovic za kamarády do Hodonína. Do Boskovic ho zavál život a hlavně životní partnerka Jitka. Dřív bydlel a pořád ještě trošku bydlí v Dubňanech a chodíval na naši starou pláž, kdykoli mu to čas dovolil. Ale 102 kilometrů je 102 kilometrů a tak si Jirka chtě nechtě musel oblíbit jinou pláž. Křetínku. A nás na ni na víkend pozval, abychom si taky rozšířili obzory.
V Boskovicích jsme přesedli do Jirkova vozu a frčeli jsme kolem vesnice Chrudichromy, projeli stavbou přes zákaz vjezdu až k rekreačnímu středisku Svitavice. „Dobrý den, paní, nevíte, kde je tady nudapláž?“ Je první věta, co slyším a ozvala se z otevřeného okénka pomalu projíždějícího auta. Hurá, tak jsme všichni. V autě sedí Petra s Jiřím z Kroměříže. Měli tam být už před námi, ale trochu zakufrovali, neboť se nechali zmást zákazy vjezdu. Nechali jsme je ubytovat se na Svitavici i s jejich chrtem a vydali se lesní pěšinkou dolů bránou na pláž.
Nádhera, romantika, ani nedýchám. Procházíme kolem ohniště a maringotky s vybavením, vhazujeme minci do pokladničky a otvírá se před námi krásně pokosená pláž, v mírném svahu jsou rozmístěny lavičky. Pod jednu z nich rozkládáme svoje ležení. Tak tohle by u nás neprošlo. U nás by hned někdo přišel a řekl: To je moje! A hnal by nás odtud. Začíná mi být jasné, že se máme ještě hodně co učit. Uvelebujeme se a první, co zaznamenávám při pohledu dolů, jsou dřevěná mola usnadňující vstup do vody. Pohledu na pláž z jezera brání pruh zeleně stejně jako u nás, ale když se na něj podívám pořádně, tak vidím, že tohle jim tam jen tak samo nevyrostlo. Můj muž Igor je sice povoláním lékař, ale duší zemědělec, tak hned jmenuje názvy všech keřů, co vidí. Jeden z nich je rakytník. Na ten se už místní těší, až budou sklízet plody. Mě ale uchvátila zcela jiná rostlina. Je vysoká a má krásné červené květy a mají ji nasazenou podél celého břehu. Podle mě ibišek, podle Igora však je to nějaký druh růže, prý celkem běžný. Mně se to moc nezdá, ale věřím mu jako vždy. Doma mi hned vygůglil, že je to růže dužnoplodá. Ať už se jmenuje, jak chce, vypadá nádherně a já ji na naší pláži taky chci.
Opalujeme se, koupeme se, užíváme si krásného prostředí a tropických teplot tohoto prodlouženého víkendu. Voda je horší, než jsme zvyklí z Ostrožské, občas se zkalí a jsou v ní nějaké kořeny, ale není špatná a je teplá. Jirka o nás pečuje jako o vlastní a jde nám opéct výborné vracovské klobásky. To je vhodná příležitost podívat se pro změnu směrem nahoru. Přímo nad námi je kvetoucí záhonek se skalničkami, pingpongový stůl a volejbalové hřiště. K mojí úlevě je momentálně bez sítě a leží tam na dekách lidé. Aspoň Petra nebude zklamaná, že si s ní nezahrajeme volejbal. Igor a já totiž nejsme soutěživé typy a k míčovým hrám máme nepřekonatelný odpor.
Odpoledne proběhlo stejně příjemně jak dopoledne. Strávili jsme ho velmi plodnou debatou s Jiřím z Kroměříže na téma stavby biotopu. Jiřího inspiroval biotop v Honěticích, který má však několik nedostatků. Hlavní z nich je, že není naturistický. Shodli jsme se na tom, že je třeba postavit naturistický biotop. Pořádně se tomu věnovat, aby ty podmínky byly vybalancované, že by se ta voda pěkně filtrovala a byla čistá. Dál to chce u toho hotel s restaurací, perfektními službami a nízkými cenami. A samozřejmě sauny, aby se ten provoz neomezil jen na 3 měsíce v roce, to by bylo málo. Evropská unie nám poskytne dotaci ve výši 50 až 60 procent. V tom máme jasno. Ale v čem nemáme jasno, je, kde vezmeme těch zbývajících deset milionů. To je první nevyřešená otázka. Ta druhá je dobře zvolit lokalitu. Honětice jsou už kvůli svému názvu pro naturistickou lokalitu zcela nevhodné.
Večer následovala konzumace výtečné točené zmrzliny a exkurze po pamětihodnostech města Boskovic. Památky jsou tam moc pozoruhodné, ale do příště k tomu musí Jirka ještě doplnit výklad o historii plný jmen, dat a krvavých událostí, aby to dostalo ten žádoucí edukativní rozměr.
Druhý den byl jak vejce vejci podobný tomu prvnímu, až na to, že byl bez toho únavného cestování, protože jsme se ráno probudili v bytě Jitky a Jirky. Uvědomila jsem si, že jsem předchozího dne zcela zanedbala jeden z hlavních účelů této výpravy – zeptat se majitelů pláže na jejich zkušenosti. Seznámit se s nimi nebyl žádný problém. Jednak je znal náš Jirka a jednak tu byl ještě třetí Jiří. (Odtud to začíná být drobátko nepřehledné.) Tento Jiří je z Ostravy, je jedním z 50 majitelů Křetínky a byl toho týdne naším hostem na Ostrožské. Ten mě seznámil s jiným z majitelů, který se, jak doufám, už Jiří nejmenuje, protože u čtvrtého Jiřího, tam bych toto vypravování raději dobrovolně vzdala. Stáli jsme po kolena ve vodě a probírali, co mě zajímalo, ale nebylo to snadné, protože jeho žena si přála, aby šel něco pojíst a ještě se tam tak divně začal motat můj muž, jakoby něco chtěl, ale nechtěl to říct. Působil na mě dojmem, že má hlad a s tím není radno si zahrávat, tak jsme diskusní kroužek rozpustili.
Vystoupila jsem na břeh, nade mnou se z ničeho nic objevil slunečník. „Firma Stín vám nabízí osvěžení. Jak jste spokojená se službami firmy Stín?“ A už jsem držela v ruce pohárek něčeho ostřejšího. Šmankote, to snad ani není možné! Milan s Janou přijeli! Předchozího dne byli na Mušově, otrávení jako švábi a nakonec si dali říct a přijeli za námi na Křetínku!
Toho dne jsme vyřešili, kde bude ten biotop. Bude u Milana na dvorku. Milan s Janou jdou do toho s námi. Teď už potřebujeme jen těch deset milionů.
Ti dva také okamžitě zaregistrovali Jiřího s Ostravy a ten je seznámil s dalšími majiteli pláže. V tomto okamžiku se hodí říct, že na rozdíl od nás Jana i Milan jsou sportovci, soutěživé typy a volejbalisté, takže stalo se to, co se stát nevyhnutelně muselo. Na 1. srpna je domluven volejbalový turnaj – naturisté z Ostrožské proti naturistům z Křetínky. Toto datum nebylo zvoleno náhodně, ale v ten den budou na Křetínce mít sud piva a budou opékat prasátko. Tedy, moji milí volejbalisté z Ostrožské! Celý tento článek jsem vlastně psala kvůli tomuto odstavci a hlavně kvůli vám. Doufám, že to oceníte, protože víte, že jsem lenoch a ke sportu nemám kladný vztah. 1. srpna musíte na Křetínku, čekají vás tam spřátelení volejbalisté, kteří se nemohou dočkat, až s vámi změří síly. Tak doufám, že nám neuděláte ostudu.
Milan samozřejmě nechce, aby ti jeho borci spali pod širákem, ví, že je musí někde ubytovat, aby potom mohli podávat ty výkony. Položil tedy Jiřímu otázku stran kvalit hotelu Svitavice. Zde je jeho odpověď: „Máme na pokoji krásné umývadlo. Luxus. Akorát je zaslepené, tak se tam nedá pustit voda. Máme tam manželské dvoulůžko. Pěkně ustlané. Vypadá krásně. Akorát, že když si na něj lehneme dva, zjistíme, že velikostí je spíš pro jednoho tlustého pána. Matrace tam je taky. Akorát že, když si na ni lehneme, shrne se do jednoho rohu. Je tam pěkné světlo. Když v noci potřebujeme něco najít, jsou na to potřeba dva lidi. Jeden hledá a druhý drží vypínač. On má dvě polohy, ale funguje jenom poloha vypnuto. Máme v ceně zahrnutou snídani. Luxus. Objednali jsme si hemenex a dostali míchaná vajíčka a k tomu rohlíky z minulého týdne. Požádali jsme o čerstvé. Dostali jsme je, ale museli jsme si počkat, až je dovezou. Mezitím majitelka na minutu propustila kuchaře. Předtím mu však velmi hlasitě vysvětlila jeho chyby, asi proto, že měla starost, aby se jich v příštím zaměstnání již nedopustil a použila u toho i nějaká slova, kterým jsem nerozuměl. Budu si je muset doma vyhledat ve slovníku. Zřejmě to budou odborné výrazy.“