Oslava 100. výročí VŘSR

Irena pro deník Rudé právo 31. 7. 2017

Soudruzi a soudružky pracující v nudistickém průmyslu v národním podniku Ostrožská Nová Ves si dne 29. 7. 2017 při příležitosti stého výročí VŘSR prvomájovým lampionovým průvodem připomněli závěry posledního sjezdu KSČ, protože odpovídají zájmu lidu i potřebám rozvoje našeho státu, našeho postavení mezi socialistickými státy, i našeho postavení ve světě. Podporují jej a uvádějí v život dělníci, zemědělci, inteligence i ostatní vrstvy pracujících. Napneme všechny síly pro další rozvoj naší socialistické společnosti. To je heslo, které spojuje myšlenky lidí v dnešním průvodu. Máme všechno ve svých rukách. Záleží to na nás. Na tom, jak každý z nás bude s plnou odpovědností vykonávat svěřenou práci, jak řekl soudruh Husák.

Na stavbě nudistické pláže u Ostrožské Nové Vsi kdekdo zná soudruha Miroslava a soudružku Ivanu Jsou to opravdu dobří pracovníci. Už v červnu splnili celoroční plán. Denně připravují s řidiči nákladních aut přesnou organizaci odvozu zemin a tak v pracovní době neztratí zbytečně ani minutu. Celý kolektiv soutěží o hrdý titul brigáda socialistické práce. Tomuto soudruhovi a soudružce soudruh generální tajemník ÚV KSČ uděluje čestný titul Hrdina socialistické práce. Blahopřejeme!

Ještě před slavnostními salvami závěrečného ohňostroje ke stému výročí VŘSR, po projevu soudruha prvního tajemníka UV KSS Karla Bacílka jsme měli tu čest přivítat mezi námi nejen oba hrdiny socialistické práce, ale i soudruha Ladislava, který v letošním roce úspěšně reprezentoval naši socialistickou vlast v závodu Míru a umístil se na krásném druhém místě za sovětským reprezentantem Ivanem Pedálovičem Šlapenkem. Zaslouženou odměnou jim bylo recitační pásmo poezie socialistického realismu, kterou přednesli pionýři hned po složení pionýrského slibu a po slavnostním šátkování. Z jejich úst zazněly básně s aktuální tématikou ke stému výročí VŘSR i optimistické básně ze současnosti. Namátkou uvádíme dvě z nich:

Jako táta

Náš táta nosí montérky;
je na nich olej a prach.
On je, panečku, z úderky
a dělá na třech mašinách.

Já budu také úderník,
do továrny s ním půjdu;
jako on dělal na strojích,
já nejmíň na třech budu.

VŘSR

Vidíme město Petrohrad.
Sedmnáctý je rok.
Tu běží námořník, tu voják a střílí krok co krok.

Lenin vyhnal cara z Ruska,
Lenin vyhnal boháče.
Teď se dělník o vlast stará,
rolník peče koláče.

Vyjděme proto do ulic s lampiony,
ať vyhrávají ampliony.
Vždyť jde přece o mír, radost, o pokrok.

V odpoledních hodinách hned po pracovní době proběhlo školení CO. Školení se zúčastnili i  soudruzi z kapitalistických zemí, kde pracující musí bojovat za základní práva člověka. Zatímco naši pracující hrdě nosí své cvičební úbory, které jsou jen jednou z mnoha vymožeností socialismu, tito vykořisťovaní soudruzi jsou tak chudí, že museli nacvičovat jaderný poplach úplně nazí. S nimi nás spojuje odhodlání změnit život na této zemi ku štěstí všech lidí.

Školení CO provedl odborný školitel soudruh poručík Jiří. Soudruh poručík má pro proškolování civilistů v oboru jaderného poplachu zvláštní kvalifikaci, kterou získal při výkonu základní vojenské služby. Samotným soudruhem majorem Kratochvílem mu tehdy byla udělena zvláštní hodnost před nastoupenou jednotkou, která se moc často neuděluje. Z úst samotného majora mu byl udělen titul „debil“ a to už na vojně něco znamená. Na našem pracovišti jsme se však poučili z krizového vývoje a odbornost nepřeceňujeme. Aby soudruh poručík získal oprávnění k našemu proškolování, byl podroben prověrkám jako všichni ostatní.

Díky tomuto školení naši pracující již vědí, jak se zachovat v případě jaderného výbuchu. Je nutné položit se na zem hlavou (a to je ta důležitá část) směrem od výbuchu. Se zájmem si naši pracující vyzkoušeli plynovou masku a sledovali, jak správně obléci ochranný oděv, mezi vojáky odborně zvaný atombordel, aby nedošlo ke kontaminaci. Někteří tento odborný výraz slyšeli poprvé v životě.

televizních novinách jsme pak shlédli reportáž, jak soudruh Jakeš navštívil n.p. Svit v Gottwaldově. Nejvíce ho zajímalo, kdy už bude na našem trhu dostatek kvalitní obuvi. Totéž zajímalo i nás a tak jsme se zeptali přítomných soudruhů z Gottwaldova, zda dostatečně využívají zkušeností soudruhů ze Sovětského Svazu, zda hledají nepřítele ve vlastní straně, zda se zbavili všech oportunistů a zda se poučili z krizového vývoje. Pak už následovaly zprávy rádia Jerevan. Namátkou uvádím jednu, která se týká oslav VŘSR a je tedy obzvláště aktuální:

Otázka do Rádia Jerevan:  Je možné souložit v době oslav státního svátku VŘSR ?
Odpověď: Ano. Ale výlučně s vlastní manželkou, aby radost ze soulože nepřevýšila radost ze státního svátku.

Po Nedělní chvilce poezie, ve které zazněly nádherné verše S. K. Neumanna, se už všichni těšili na pohádku Mrazík, protože ji doposud viděli nejvýš tak šestnáctkrát. Ale nejdřív nám ve svém projevu soudruh prezident Antonín Zápotocký vysvětlil pravou podstatu Vánoc: Ježíšek narozený ve chlévě, měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Doby se ale změnily. Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a kožichu. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy. Ne jen jedna, betlémská, ale celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že naši pracující splnili na svých pracovištích úkoly této pětiletky.

Sovětští herci skvěle ztvárnili postavy Mrazíka, Ivánka, Nastěnky, Marfušky i baby Jagy a dostalo se jim zasloužených ovací od publika i udělení titulu Národní umělec SSSR za zvuku Sovětské hymny. Když nám pak na závěr soudruh Husák popřál do nového roku hodně zdraví a úspěchů v pracovním a osobním životě, věděli jsme, že se můžeme dívat do budoucnosti s oprávněným realistickým optimismem.